Pražský DP má zapůjčenou historickou tramvaj „Křižík & Brožík“ z Plzně

Dopravní podnik hl. m. Prahy se může od dnešního dne dočasně pyšnit nejstarší evropskou provozuschopnou elektrickou tramvají „Křižík & Brožík“ ev. č. 18 z roku 1899. Tu zapůjčily bezplatně Praze do příštího roku Plzeňské městské dopravní podniky.

Na historický vůz ev. č. 18 z Plzně se můžete těšit již tuto neděli ve slavnostním průvodu historických, muzejních i současných tramvají, který se koná u příležitosti 130. výročí zahájení provozu první elektrické tramvaje v ČR.

Speciální průvod pojede po trase: Královka – Pražský hrad – Malostranská – Staroměstská – Palackého náměstí – Karlovo náměstí – Václavské náměstí – Masarykovo nádraží – Dlouhá třída – Letenské náměstí. Odjezd průvodu tramvají je v neděli 18. července 2021 v 8:15 hod.

HISTORIE ELEKTRICKÉ DRÁHY V PRAZE (DPP):

Zahájení provozu

Pražané se mohli poprvé v historii svézt elektrickou tramvají v sobotu 18. července 1891, tedy před 130 lety. Výročí má velký význam nejen v historii pražské MHD, ale také v dějinách české železniční dopravy i české techniky. Zprovozněná trať byla první elektrickou dráhou v českých zemích. Postavena a vyprojektována byla významným českým elektrotechnikem Františkem Křižíkem, který patřil mezi velké propagátory využití elektřiny v dopravě. Elektrotechnika tehdy byla ještě mladým vědním oborem, takže elektrická tramvaj byla vskutku něčím mimořádným. V Praze městskou dopravu tehdy zajišťovala od roku 1875 jen soukromá koněspřežná tramvaj.

První trasa na Letné

Za vhodnou příležitost k propagaci elektrické tramvaje Křižík považoval Zemskou jubilejní výstavu, která se tehdy uskutečnila na pražském Výstavišti. Trať začínala u dnešní restaurace Letenský zámeček, kde byla vozovna sloužící současně jako krytá čekárna. V jejím sousedství stála malá elektrárna, která vyráběla pro pohon tramvaje elektrický proud o napětí 150 V.

Trať vedla Oveneckou ulicí až na její severní konec u vchodu do Královské obory. Měřila 766 metrů a byla jednokolejná s vidlicovými výhybkami v konečných stanicích. Vzhledem k úspěchu propagační jízdy byla následně trať provozována i v následujících letech a byla prodloužena na 1,4 km. Zájem o trať ovšem postupně upadl a její provoz byl v celkovém výsledku ztrátový.

Zpočátku měla dráha k dispozici dva jednoduché otevřené vozy, které svým vzhledem připomínaly tehdy oblíbené letní vozy koněspřežné tramvaje. V roce 1894 se vozový park rozrostl o první dva zavřené vozy, ale slabému běžnému provozu bohatě stačily jen dva vozy. Zajímavostí letenské elektrické dráhy byl (řečeno dnešními slovy) první pražský integrovaný dopravní systém. Vydávaly se zde totiž společné jízdenky pro elektrickou tramvaj a nedalekou letenskou lanovou dráhu, ačkoliv šlo o dva rozdílné dopravní podniky. Provoz na první trati elektrické tramvaje v Praze skončil 15. srpna 1900. Během 10 sezón první česká elektrická dráha přepravila 593 027 cestujících.

Další rozvoj v metropoli

Všechny čtyři vozy Křižík přestěhoval do Libně, kde od roku 1896 provozoval svůj další soukromý tramvajový dopravní podnik – Elektrickou dráhu Praha – Libeň – Vysočany. Libeňská dráha byla, na rozdíl od letenské tramvaje, mimořádně úspěšná. Než ale elektrické tramvaje začaly dominovat v pražské městské hromadné dopravě, uplynulo ještě několik let.

Tratě elektrických drah zpočátku vznikaly odděleně v pražských předměstích. Kromě již zmíněné Libně, kde trať zajišťovala i spojení Karlína a později i Vysočan, vznikly další samostatné elektrické dráhy v Košířích, na Vinohradech a teprve jako poslední začala provozovat elektrické dráhy v září 1897 i Praha. Teprve po odkoupení sítě koněspřežné tramvaje od belgického podnikatele Eduarda Otleta Elektrickými podniky královského hlavního města Prahy a její následné elektrifikaci bylo možné přikročit k budování jednotné tramvajové sítě v pražské aglomeraci.

Dopraváček / Jiří Bastl, informace o historii ED v Praze: DPP